Den 1.

21. června 2016 v 13:46 | Aneta
AUPAIR VE ŠVÝCARSKU
DEN 1
20. 6. 2016
Vstávačka ve 3, umírám.
Lubošek nanosí do auta věci včetně dvacetipětikilového kufru a o půl 4 můžeme vyrazit.
Do Pardubic dorazíme krátce před pátou. Koupím si jízdenku do Prahy a následuje velké loučení :D :*. Vlak má zpoždění asi 10 minut, tak jsem nervózní, ale nakonec přijede. Bohužel/bohudík dobrodružství může začít.


Do Prahy to trvá jen asi hodinu a čtvrt. V Praze mám strašné nervy, protože musím najít stanoviště, odkud jedou autobusy, paní na informacích taky není zrovna nejpříjemnější, ale nakonec slavím úspěch a dokonce se podívám na část pražského nádraží, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje.

Tak a je to, kufr projde v pohodě a já se usadím na svém místě ve druhém patře autobusu. Cesta do Norimberka trvá asi 3 a půl hodiny, tak se snažím usnout, ale moc se mi to nedaří. Když vjíždíme do města, vytáhnu svoji malilinkou flaštičku s limetkovou vodkou na kuráž. S domněním, že je to slaďárna jako např. melounová vodka to do sebe kopnu, ale OUVEJ! Ona je to normální vodka! Fůůůj! To co mám v puse s námahou polknu a zapiju ale zbytek radši vyhodím :D.

V 11.00 jsem venku a jdu čekat na rodinku. Sraz máme v 11.15.
V 11.20 rozpoznávám blížícího se tatínka s dítětem, za chvilku dorazí i matka s druhým. S otcem jdu odnést kufr do auta s tím, že matka jde zatím přebalit malého. (Cože? On má ještě plínky? To neeeee. :D) Kufr tam s menším tlakem nacpeme, chvilku počkáme na ostatní a můžeme vyjet směr Bern!
Cestou uděláme dvě zastávky, jednu na pumpě ještě v Německu a druhou na odpočívadle ve Švýcarsku. Takové záchody jsem teda ještě neviděla :D.Nebyly však nijak smradlavé nebo špinavé, ale rodiče to okomentují s tím, že to jsou asi nejšpinavější záchody ve Švýcarsku, avšak u nás by se mohly vyrovnat i některým záchodům na pumpách :D.

I když jedem celou dobu po dálnicích a naše rychlost často dosáhne 170 km/h, tak cesta trvá víc jak 5 hodin. Kolem půl 6 dorazíme na místo. Otec mi pomůže s kufrem a ukáže, kde budu teď pár měsíců přebývat.

Bydlím ve sklepě, ó nééééé. Jedna z věcí, která mě zatím nejvíce zklamala. Divně to tu smrdí, je tu docela chladno ale hlavně TMA. Z toho mám deprese. Jinak si nemám na co stěžovat. Velká "postel", televize, vlastní koupelnička a záchod a vlastní vchod, který má také své výhody a nevýhody. Jinak mám ale možnost být samozřejmě v obýváku a kuchyni, což budu pravděpodobně využívat, protože ta tma mě štve.

Co se týče rodiny, tak jsou moc ochotní, hlavně tatínek, na vše co se zeptám mi obsáhle odpoví. Malý Simon zatím moc nemluví a když jo, tak španělsky, takže mu moc nerozumím, ale už umí vyslovit mé jméno JAAAAj. Pětiletá Clara se se mnou zatím baví německy a vypadá to, že si budeme rozumět.

Hlavní jídlo se tu jí navečer "po španělsku" tedy mnoho talířů a každý si nabere, jak dle své libosti. Byla jsem unavená tak jako snad nikdy, po čtrnáctihodinové cestě se ale asi není čemu divit.

Naštěstí jsem druhý den nemusela brzy ráno vstávat.

:)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama